17.10.Head Co@ch ke Klagenfürtu.
30.7.Prohlášení Head Co@che.
10.7.Salónek po MČR dospělých
3.7.Salónek po MČR mládeže
26.5.Jarní ohlédnutí
20.5.Salónek po Brnu
12.5.Salónek po CEFTA
22.4.Salónek po Větrný víkend
10.4.Salónek po MM ČR DD.
23.8.Bike Camp JIZERKY.
27.7.První půlrok HEAD COACHE.
4.6.CoAch vyhodnocuje Brno a Primátorky.
30.5.CoAch vyhodnocuje jarní pouťáky.
6.5.Salónek po kontrolkách 2012.
19.4.Salónek po Dlouhé dráze 2012.
4.7.Salónek po Elitě 2011.
28.6.Salónek po Republice 2011.
5.5.Salónek po Lysé 2011.
5.5.CoAch a zážitky z kontrolek.
18.4.Proč mlčel Co@ch?
24.1.Co@ch doporučuje.
2.1.Salónek vzpomínek.
30.11.Salónek po Lounech.
22.11.Salónek po I.kole ergo poháru.
7.11.Salónek po Mistrovství světa.
3.10.Salónek po konci sezóny.
12.9.Podzimní Co@ch.
8.8.Co@ch po MSJ.
29.6.Co@ch po jaře.
30.5.Co@ch po modré Lysé.
16.5.Co@ch po Labském dvojboji.
2.5.Co@ch po kontrolkách.
26.4.Co@ch po Praze.
10.4.Co@ch a Dlouhá trať.
23.2.Co@ch na horách III.
26.1.Co@ch na horách II.
24.1.Co@ch na horách.
17.1.Co@ch a půlení.
10.1.Co@ch jel do Hradce.
22.12.Co@ch bilancuje.
29.11.Co@ch o Polabském poháru.
22.11.Co@ch o Brně.
15.11.Co@ch a tahání vleku II.
9.11.Co@ch a tahání vleku.
4.11.Co@ch a MODRÉ NÁŘADÍ.
28.9.Co@ch a kanibalové.
23.9.Co@ch oppia suomea.
6.9.Co@ch v Roudnici.
30.8.Co@ch v Litoměřicích.
8.8.Co@ch píše SMS.
30.7.Co@chova soutěž.
25.7.Salónek o vrtaném koleni.
19.7.Salónek v okurové sezóně.
6.7.Roman pomáhal se Salónkem po dospělé republice.
29.6.Salónek po republice.
15.6.Salónek po Labi.
8.6.Primátorky Romana Novotného.
18.5.Co@ch a Labský dvojboj.
7.5.Co@ch má další loď a vzpomíná.
5.5.Co si Co@ch přečetl o kontrolkách.
2.5.Co@ch o kontrolkách.
26.4.Jak viděl Co@ch pražské závody?
14.4.Co@ch se zamyšlí nad mělnickou dlouhou tratí.
10.4.Co@ch se zamyšlí nad nehodami při veslovani.
24.3.Co@ch bojuje s krizí a připravují se ceny.
4.3.Další brigáda.
1.3.Co@ch a jeho zrychlený týden.
18.2.Co@ch na horách.
25.1.Zimní tank? Sněžný pásák? UFO na horách? Vše je tu!.
18.1.Co dělá Co@ch v kuchyni? No přeci vaří dobroty.
8.1.Pracovní začátek nové rubriky - Brigáda.
Salónek v okurové sezóně.
19. července 2009
Ahoj, následuje článek o nejmenované výpravě veslařů. Kdo někdy dopravoval veslaře kamkoliv, jistě něco z toho zažil. Abychom ušetřili za právníky, jsou nazvy osob a měst pozměněny. Takže čtěte o výpravě veslařů z města Train City na Slovensko. Tomáš

Zdravím všechny příznivce sportu.
Mám pro Vás vyprávění o výpravě na Mistrovství Slovenska na trenažérech. Tak tedy, naše cesta začala v Cool City, odkud jsme se nejprve museli vrátit. Byla by to celkem nudná cesta vlakem a nestála za vyprávění, ale nám byla zpestřena.
Kousek před zastávkou Horrible, je tunel a tam to s námi trochu hrklo a pak se vlak zastavil úplně. V mžiku kolem nás proběhl pan průvodčí se slovy „zachovejte klid asi jsme přejeli člověka“. To jste měli vidět kluky, ti nadskakovali nadšením, že mají dobrodrůžo, mě bylo dost nevolno při pomyšlení, že ho teď máme všude na podvozku, kolech, kolejích a tak vůbec. Ještě že v tunelu není nic vidět, neb Komanč se hrnul hned k oknu, se slovy že to chce vidět. Stáli jsme v tunelu dobře půl hodiny, než mi mladík v zácviku přišel říct, že jsme opravdu někoho přejeli. Sice mi to vůbec nesměl sdělit, ale asi jsem vypadala neškodně. No a jak se tak rozhovořil, padaly z něj informace jak na běžícím pásu. Pán má alzheimerovu chorobu a chodí se procházet na vlakové nádraží a zrovna ten den mu přišlo jako dobrý nápad se jít projít do tunelu, trouba.
Pan průvodčí se strojvůdcem telefonovali každý na jiném konci tunelu a mladíček šel dávat první pomoc muži rozpláclému na koleji, tedy on byl v jednom kuse, povedlo se mu spadnout mezi kolej a zubačku a co víc přežil, alespoň prozatím. Utržil otevřenou ránu na hlavě, jak se po něm projela mašinka, pár odřenin a dost velký šok. Když ho vynášeli záchranáři na nosítkách, jeden muž si stěžoval, že to nezvládne. Někdo ho povzbudil slovy, že je přeci chlap a ten kousek to vydrží, na to dostal odpověď „jak by bylo Vám kdyby jste nesl svého otce“. Strojvůdce nás strašil, že musí přijet drážní inspekce z Elbe Delte, nic blíž není, což může trvat i několik hodin a náhradní autobus nám nepřistaví, není to nutné. A mladík vyprávěl a vyprávěl.
Zvládl všechno na jedničku, ale když si sedl, tak si šok odbýval i on a já jsem mu přišla jako dobrá zpovědní vrba. Tak jsem poslouchala. Ale když nám z Dance Wald ujížděly jeden vlak za druhým a začalo to vypadat, že tam asi přenocujeme, tak jsem byla trochu nepříjemná, možná trochu víc. Najednou se všechno vyřešilo, pána odvezli, inspekce všechno nafotila, vyzvěděla, propustila a my jsme stihli předposlední vlak do Train City, nakonec jsme přijeli místo v šest, v půl deváté.
V sobotu jsme vyrazili do Bánské Bystrice bez problémů, Apač mi předal auto s jen pětiminutovým zpožděním, takže pohoda. Jen u Uherského Hradiště byla 65km objížďka a jak si tak v klidu a v návějích sněhu objíždíme, Čejen přede mnou zabrzdí, vyskáčou hoši a hurá čůrat, jen jeden nemusel, ten to totiž zvládnul ještě za jízdy, Čejenovi na sedačku a vesele se nám snažil namluvit, že se polil pitím.
Doma tedy pijí hrozné věci.
Zbytek cesty utekl celkem rychle, až na to že jsme si v cíli s Čejenem uvědomili, že jsme si to po Slovensku šustili bez dálniční známky. Raut byl super, musím přiznat, že to byla moje premiéra a příště už budu vědět, že ostych není na místě, pokud mám hlad a chci se najíst. Ale i tak toho na mě zbylo docela dost.
Ubytovna byla standart, čistá postel a teplá voda, což bylo všechno co jsem v tu chvíli potřebovala, dokonce i děti se šly umýt. Ráno klasika, uvařit čaj, těm co zapomněli, půjčit hrnek, nasnídat se a … a ejhle Komanč přišel s úsměvem jak sluníčko, že nám zabouchl pokoj s klíčema zevnitř v zámku. Samozřejmě, že všechno zůstalo uvnitř, ubránila jsem pouze to, co jsem měla na sobě. Naštěstí se projevily skryté Čejenovy vlohy a čajovou lžičkou dveře bravurně v mžiku otevřel. Samotné závody probíhaly v nákupním centru v Bánské Bystrici, pod záštitou prezidenta republiky. Není to špatný nápad, alespoň se lidem veslování přiblíží.
Naše výprava byla úspěšná , přivezli jsme domů mistra Slovenské republiky v kategorii žáků mladších Čerokéze. Žáci starší nezůstali pozadu,Hurón získal stříbro, Osaga bronz., na 5.místě dojel Kiowa, 9.místě Mohykán a 10.místě Šavan. Dorostenci vybojovali 15.místo Komanč a 19.místo Mirmidon. Čejen veslující za KVM 1881 (toho času řidič VK Train City) si dojel ve veteránské kategorii pro stříbro.
Všem závodníkům gratuluji. Doufám, že v takto dobře rozjeté sezóně budeme pokračovat.
Trenérka Nšo-Či.
Ale jestli si myslíte, že zpáteční cesta byla tak rychlá a nudná jako v sobotu, tak to se velmi, velmi mýlíte. Pravda, začala nudně, hoši jedoucí se mnou si nasadili MP3 a naprosto ignorovali fakt, že by měli udržovat pozornost řidiče plodnou diskusí na nějaké aktuální téma. Takže jsem během 9 hodin jízdy do sebe naládovala kafe, nějaký energy drink, který mi hoši záviděli a nejraději vypili a coca colu, jestli někdy usnu bude to zázrak. Každopádně to zase odnesl Čejen a jeho autíčko, chudák.
Po 3 hodinách jízdy a 100km cesty po zledovatělém povrchu i když posypaném (což je malý rozdíl oproti českým silnicím) Čejen zastavil a já doufala, že si na chvilku odpočinu.
Tak ne, z auta před námi se vyhrnul, spíš vypadl Čerokéz zvaný Keňan a jal se ze všech sil zvracet. A za Čerokézem se hrnuli ven další, jen s tím rozdílem ,že už pozvracení byli. Totiž, jak se Čerokéz snažil přes ně dostat ven z auta, tak je poblil všechny a všechno, batohy vevnitř i z venku, zimní bundy, svetry, kalhoty a trička co měli kluci na sobě, podlahu, sedačky, ba i strop zvládnul, ale to nevím jak to dokázal.
A jak tam pak stál bezradně a poblitě u toho auta, bylo mi ho docela líto. Ale když jsem viděla Čejen, jak rudne v obličeji, litovala jsem jeho, protože on to bude muset čistit a hlavně v tom bude muset dojet těch 400 km domů. Byla jsem ráda za své nudné hochy v autě. Nicméně, Keňan se převlékl do relativně čistého, kluci se otřeli jak to šlo, na sedačky si dali ručníky a hurá, pokračovali jsme v cestě.
Po deváté večer jsme zastavili u McDonald´s, všichni se naprali k prasknutí úžasnými výtvory tamní kuchyně a ještě si vzali s sebou domů. Jen Čerokéz zůstal v autě, aby nedráždil své chuťové buňky, stejně bychom mu nedovolili z lehko pochopitelných důvodů jíst. Zavolala jsem Apačovi, že mu auto nevrátím do deseti, ale že se pokusím dojet co nejdříve, což v reálu bylo po půlnoci. Když už jsem předávala auto, přišla sms od Čejena, že se všech dětí už zbavil a jde spát, neb toho má dost. V jednu ráno jsem byla v postýlce i já a moc se mi tam líbilo, jen budík měl ve čtyři jiný názor a rezolutně mě z ní vytáhl, hajzl.



(c)2009, 2010 kvm 1881 - jednotlivé části díla jsou chráněny autorským právem a je možno je použít pouze se souhlasem majitele.