17.10.Head Co@ch ke Klagenfürtu.
30.7.Prohlášení Head Co@che.
10.7.Salónek po MČR dospělých
3.7.Salónek po MČR mládeže
26.5.Jarní ohlédnutí
20.5.Salónek po Brnu
12.5.Salónek po CEFTA
22.4.Salónek po Větrný víkend
10.4.Salónek po MM ČR DD.
23.8.Bike Camp JIZERKY.
27.7.První půlrok HEAD COACHE.
4.6.CoAch vyhodnocuje Brno a Primátorky.
30.5.CoAch vyhodnocuje jarní pouťáky.
6.5.Salónek po kontrolkách 2012.
19.4.Salónek po Dlouhé dráze 2012.
4.7.Salónek po Elitě 2011.
28.6.Salónek po Republice 2011.
5.5.Salónek po Lysé 2011.
5.5.CoAch a zážitky z kontrolek.
18.4.Proč mlčel Co@ch?
24.1.Co@ch doporučuje.
2.1.Salónek vzpomínek.
30.11.Salónek po Lounech.
22.11.Salónek po I.kole ergo poháru.
7.11.Salónek po Mistrovství světa.
3.10.Salónek po konci sezóny.
12.9.Podzimní Co@ch.
8.8.Co@ch po MSJ.
29.6.Co@ch po jaře.
30.5.Co@ch po modré Lysé.
16.5.Co@ch po Labském dvojboji.
2.5.Co@ch po kontrolkách.
26.4.Co@ch po Praze.
10.4.Co@ch a Dlouhá trať.
23.2.Co@ch na horách III.
26.1.Co@ch na horách II.
24.1.Co@ch na horách.
17.1.Co@ch a půlení.
10.1.Co@ch jel do Hradce.
22.12.Co@ch bilancuje.
29.11.Co@ch o Polabském poháru.
22.11.Co@ch o Brně.
15.11.Co@ch a tahání vleku II.
9.11.Co@ch a tahání vleku.
4.11.Co@ch a MODRÉ NÁŘADÍ.
28.9.Co@ch a kanibalové.
23.9.Co@ch oppia suomea.
6.9.Co@ch v Roudnici.
30.8.Co@ch v Litoměřicích.
8.8.Co@ch píše SMS.
30.7.Co@chova soutěž.
25.7.Salónek o vrtaném koleni.
19.7.Salónek v okurové sezóně.
6.7.Roman pomáhal se Salónkem po dospělé republice.
29.6.Salónek po republice.
15.6.Salónek po Labi.
8.6.Primátorky Romana Novotného.
18.5.Co@ch a Labský dvojboj.
7.5.Co@ch má další loď a vzpomíná.
5.5.Co si Co@ch přečetl o kontrolkách.
2.5.Co@ch o kontrolkách.
26.4.Jak viděl Co@ch pražské závody?
14.4.Co@ch se zamyšlí nad mělnickou dlouhou tratí.
10.4.Co@ch se zamyšlí nad nehodami při veslovani.
24.3.Co@ch bojuje s krizí a připravují se ceny.
4.3.Další brigáda.
1.3.Co@ch a jeho zrychlený týden.
18.2.Co@ch na horách.
25.1.Zimní tank? Sněžný pásák? UFO na horách? Vše je tu!.
18.1.Co dělá Co@ch v kuchyni? No přeci vaří dobroty.
8.1.Pracovní začátek nové rubriky - Brigáda.
Co@ch bilancuje
22. prosince 2009
Končí Rok Punku a s ním i první rok Salónku Co@che. Nebudu bilancovat, zda byl salónek skvělý nebo ubohý, narazil jsem na názory napříč celým spektrem. Popřemýšlel jsem, jak uzavřít rok a sepsal jsem jakousi esej na téma Veslování a sport obecně. Pokusím se zmínit specifika, která panují v mém sportu a tím vyvodím určité závěry. Tak za prvé - veslování je sport spíš chudý. Ačkoliv to zní paradoxně, právě v takovýchto druzích sportu mohou být nejlépe naplňovány Coubertinovy zásady. Neboť tam, kde za vítězství neleží tučná odměna, tam se realizují čisté úmysly a čisté soutěžní praktiky. Jakýkoliv podvod je snadno odhalitelný, jakákoliv podpora pomocí dopingu nebo jiných nečistých podpůrných prostředků je zbytečná, to se děje pouze a jedině v odvětvích, která zajišťují bohatství a bezstarostný život.
Když zobecním několik zásad, které jsou tak typické pro výkonovou společnost, tak ve veslování neplatí ani jedna z nich. Neboť překračování pravidel má za následek ztrátu kamarádů, bez nichž si veslařský svět nelze představit. Kdokoliv totiž potřebuje pomoci v rámci závodů, např. půjčit loď, je mu vyhověno bez jakýchkoliv nároků nebo náhrad. Kdo ztratí kredit serióznosti, zůstane na všechno sám. Neexistuje nevraživost, neexistují naschvály, neexistují velké úmyslné podvody. Veslování je rovněž sport velmi zdravý, jsou zatěžovány rovnoměrně všechny partie, pokud někdo není kvalitně připraven, závod nejede a odpadá tudíž riziko, že si způsobí zranění. Nenávist k soupeři - to je velký nesmysl, s každým soupeřem se na startu i na břehu povídá, probírají se společné problémy, společné trable, po závodě se jde klidně společně na pivo. Já mám kamarády od vody již třicet let, pořád si s nimi mám co říct, pořád vzpomínáme na soutěže, kdy jsme se vzájemně poráželi. Korupce je nemožná - kdo by na ni vzal peníze a co by mu to přineslo? Vítězové i poražení jsou v harmonii, protože za sezónu se jede tak dvacet závodů, ne na všechny jezdí všichni a tak lze vyfiltrovat i ty soutěže, kde ta medaile takzvaně leží. Pro nováčky je to vždycky obrovská motivace.
A doping, tento velký strašák? Ten je používán jen tam, kde hlavně diváci požadují nadlidské výkony. Neboť jsou to právě diváci, kteří určují dnešní směr komerčního sportu. Oni chtějí vidět stále ono rychleji, výše, silněji. Normálními lidskými silami již není možno uspokojovat hlad diváků po velkolepé show. A tak přichází éra podpůrných prostředků. O tomto velkém škodiči sportu se trochu rozhovořím. Rozesmívají mě snahy pořadatelů mamutích sportovních klání o takzvanou čistotu sportu. I laik ví, že například na kole nelze jet tři těžké etapy v Pyrenejích během tří dnů, aniž bych si buď nedal nějaký životabudič, nebo třeba jednu etapu takzvaně „nevypustil“. Bohužel hlavní lídři závodu vypustit nesmějí nic, tak volí tu druhou cestu. K tomu jim dopomáhá celý tým, lékaři, manažeři týmu, šéfové stájí, farmaceutické firmy a tak mě velmi mrzí, když hříšníka přistihnou, nasadí mu psí hlavu a dají od něj ruce pryč. Přitom z něj a z jeho výkonů tito otrokáři vysloveně těží.
Jako další případ bych mohl dát lyžařskou Tour de Ski. Tento etapový závod je korunován výběhem do prudké sjezdovky, kam má i rolba problémy vyjet. Opravdu si všichni myslí, že to lze absolvovat „čistě“?
V kulturistice zase rostou svaly do rozměrů, které přece logicky nejdou vytvořit přirozenou cestou, ovšem porotci, diváci a sponzoři se tváří, že je to O.K., pokud někoho přistihnou při nedovolené podpoře, následuje obvyklý proces. Jednotlivec je popliván a zostuzen, sportovní odvětví je však v pořádku.
Vzpěrači zvedají trojnásobek své váhy, což nevidíme ten nesmysl?
Tyto nesmírně obtížné rádobysportovní klání však jsou divácky atraktivní, mediálně sledované, sponzory vyhledávané. Nebojím se to přirovnat k novodobým gladiátorským hrám.
Ale abych jenom nekritizoval, mám i řešení. Rozdělit dnešní sport na dvě odvětví. Sport a divadlo. Ze sportu bych vyňal finanční odměny, divadlo by zůstalo tak jak dnes je chápán sport, jenom by skončila ta přetvářka o čistotě, vítěz prostě bere vše, ostatní se musí příště víc snažit, vše je povoleno. Ušetřilo by se obrovské množství peněz, které dnes jdou na kontroly, za ty by se mohlo financovat mládežnické sportování.
Při opravdovém sportu je odměnou vyplavený endorfin, čili legální droga, kvůli které vznikají celé ligy amatérských běžců, cyklistů, plavců, triatlonistů atd. Sám jsem jako koníček dlouho jezdil na kole, a věřte, že zážitek z takového cyklomaratónu Král Šumavy, kdy na startu je postaveno na Klatovském náměstí 3500 bikerů, je nezapomenutelný. Po celou dobu čtyř až pětihodinového závodu jedete s nějakou skupinou, každý kopec funíte, na rovinkách konzultujete tréninkovou metodiku s ostatními, v cíli pijete společně na fotbalovém stadiónu pivo, to považuji za návrat k čistým kořenům sportu. Každý jede na vlastní náklady, na vlastním kole, jedinou odměnou je právě vyplavený endorfin. Doping neexistuje, podvod je vyloučen, nenávist k soupeři není, pokud mám defekt, kdokoliv mi rád půjčí svou duši nebo lepení, abych dojel, v cíli ho mezi ostatními vyhledám a dáme si pivko. Jsem-li v cíli například tisící třístý pátý a další rok tisící dvoustý osmý, raduji se z toho jako malé děcko, že jsem se zlepšil. Podobné zážitky mi vyprávějí i účastníci lyžařských maratónů, je to totéž.
V „opravdovém“ sportu jsme svědky takových podivuhodných výjevů, jako že třeba medailisté Mistrovství republiky v cyklokrosu si ani nepodají ruce na stupních vítězů, viz letošní ročník. O co jim jde? Proč jim není dobrý pocit dostatečnou odměnou? Peníze, peníze, peníze.
Sport v dnešní podobě je zkažený, ovšem napravit ho bude nesmírně těžké. Pokud bude tak extrémně provázán se skutečností, že se jím dá finančně zaopatřit na celý život, náprava je nemožná. Dále bude probíhat hon na čarodějnice, občas někdo neprojde sítem kontrol, okamžitě bude voláno po zpřísnění pravidel, postihů a podobně. Řešení, tak jak ho navrhuji já, je velice prosté, bezbolestné, finančně nenákladné. Moji oponenti tvrdí, že na sport (já tvrdím divadlo), kde by se vědělo, že se bere oficiálně doping, že se tam podvádí, že se některé výsledky domlouvají předem, by nikdo nekoukal, ale co je to za nesmysl, vždyť už teď každý soudný člověk ví, co se děje, přesto diváků a mecenášů spíše přibývá.
Stane se třeba, že si skupina lidí, která má místo čepic ručníky, postaví silnici mezi mrakodrapy v písku a jezdí se tam závody aut. Není to divadlo? Jistěže je. Člověk, který zbohatne na tom, že mu teče ropa za domem, koupí fotbalový klub, vytvoří z něj za pomoci nesmírných peněz světový velkotým, výhra stíhá výhru, není to divadlo? Jistěže je. V našich končinách lidé, kteří točí fotbalem a titulují se nepřijatelnými výrazy, z nichž mnoho zlidovělo, zcela zjevně ovlivňovali regulérnost soutěže a to dlouhodobě, stalo se snad, že lidé tímto sportem opovrhli? Jistěže ne.
Vždycky se najde dost a dost takových, kteří budou ochotni pro své krátkodobé zviditelnění tento cirkus roztáčet, stejně tak se najde dost a dost jiných, kteří ochotně uvěří iluzi, že je to čestné. Jen sport ve svém pravém slova smyslu už to není. Lidem to však nevadí, ochotně sledují i bleší cirkus, je-li dobře mediálně prezentovaný.
Přesto jsem rád, že jsem jedním kolečkem tohoto monumentálního soukolí, že mohu v rámci svých omezených možností přispět k částečnému očištění dobrého jména sportu a že pomocí jednoduchých algoritmů mohu realizovat své sny, touhy, ambice. Vždy se najde úsek, který lze považovat za pole neorané a tam pomocí dlouhodobého působení zanechat svůj otisk.
Tomáš Kletečka





Co@ch zcela zastíní i příští rok!


(c)2009, 2010 kvm 1881 - jednotlivé části díla jsou chráněny autorským právem a je možno je použít pouze se souhlasem majitele.